CH. Brunhilda Slunce Křížlic - "Jessie"

Střední černá fena

 

Matka/ Mother: Nelli Noire z Altheyrosei

Otec/ Father: Gaill Noir z Altheyrosei

 

Narozena: 6.3.2010

Výška: 37,5 cm

Váha: 6,2 kg

Plnochrupá

nůžkový skus

 

  • Matka vrhu A
  • Matka  vrhu B                                                                            

temperamentní fena s velmi pěknou jemnou hlavou a pěkným okem, správného rámce, se správným úhlením zadních končetin, správně neseným ocasem, jemnější srstí a elegantním pohybem.

 

Rodokmen rodokmen s fotkami Výcegenerační rodokmen  
Výstavy Posudky Foto Video

 

 

Koeficient příbuzenské plemenitby:Fx = 12.99 % 7-generační/(Podle poodlepedigrie )

 

Výstavní tituly:

  • Šampion České republiky
  • Junior šampion České republiky
  • Mladý šampion KPaCHP
  • Klubový šampion KPaCHP
  • 1 x Nejlepší mladá fena výstavy České Budějovice (Junior BIS)
  • 1 x Nejlepší černá fena výstava KCHP Březno
  • 1 x #2 nejlepší fena výstavy KCHP Březno
  • 1 x #4 BIS Klubová výstava KPaCHP České Budějovice
  • 3 x #2 střední fena výstava Letňany, Praha, Praha
  • 1 x #2 mladá fena výstavy Praha
  • 1 x #3 mladá fena výstavy Praha
  • 1 x #2 dorost fena výstavy Praha
  • 8 x CAC
  • 5 x resCACIB
  • 1 x res CAC
  • 2 x CAC SK
  • 2 x res CAC SK
  • 3 x CAJC
  • 3 x Čekatel junior šampiona KPaCHP
  • 4 x Čekatel šampiona KPaCHP
  • 1 x Čekatel šampiona KCHP
  • Maldý klubový výtěz 2011 Konopiště,
  • Klubový výtěz 2012 Kladno

 

Mimo úspěchy na dráze výstavní je Jessie velice šikovná a učenlivá.

Umí povely: lehni, sedni, podej pac, udělej panáčka, chodit po zadních, udělat poklonu, štěkat na povel, vyskočit na povel, čekat na místě, aport a samozřejmě přivolání "ke mně".

 

-> Nahoru   -> Zpět

Něco o Jessie

26.10.2010

Ahoj, jmenuji se Brunhilda, ale páníci mi říkají Jessie. Jsem střední černá pudlice. Panička o mně však říká, že nejsem pudl, ale převlečený čert. Přivezli si mě z Prahy, kde jsem bydlela s bráškou a dvěma sestřičkami. Už tam jsem byla pěkné číslo, tak co se teď diví? Oni si snad myslí, že budu chodit u nohy jako nějaká babka. To já tedy ne. Musím to kolem všechno prozkoumat, co kdyby tam bylo něco zajímavého? Nejlepší je, když se nade mnou smilují a pustí mě z vodítka. To je teprve ta správná zábava. Vždy se dá totiž najít nějaká pěkně voňavá věcička, o kterou mají páníci také zájem. Tuhle honičku prostě miluji. Akorát jsem ještě nepřišla na to, proč na mě neustále volají "FUJ, pojď ke mně". To by přeci nebyla žádná hra, kdybych jim to dala, né? No asi tu hru ještě pořádně neznají, proto se je to snažím naučit při každé příležitosti, která se mi naskytne. Také hrozně ráda aportuji, tedy spíš běhám pro všemožné věci a potom se o ně tahám. Přeci si nemyslí, že když jsem si pro to doběhla, tak jim to jen tak dám. Ať si doběhnou pro své. Nejsem žádný nosič. Musí si to pěkně zasloužit. A potom mi to zase pěkně rychle hodit, protože co by s tím asi dělali? Vždyť to ani nekoušou. To vážně nemůžu pochopit. Ale abyste si nemysleli, jsem také pěkný mazel. Úplně nejradši ležím vedle paničky a páníka. No vlastně spíš na paničce, či páníkovi. To aby věděli, že mě tam mají. Ostatní lidi mám také moc ráda a nejraději na ně skáču, protože se hrozně ráda chovám, nechápu, jak to že to ještě nepochopili a neustále mi za to nadávají. A co miluji úplně nejvíc? No přeci ostatní pejsky. Někdy tedy nejsou moc zábavní. Takoví ti starovhové umí být pěkně nevrlí, ale když má člověk štěstí, tak natrefí na pěkného parťáka a to je potom honička. Jo abych nezapomněla, panička si teď vymyslela nějaké výstavy, no to jste jestě neviděli. Jedete někam do tramtárie, načesaní, celý den tam čekáte, a když přijdete na řadu, tak vás nechají jen jednou proběhnout a jdete zase pryč, nebo vás postaví za nějakou ceduli a vy tam stojíte, všichni na vás koukají, jako by jste snad byli nějké zvířátko. No chápete to? Ale panička říká, že to musí být, tak já to pro ni tedy udělám. To jsem se tedy zase rozpovídala. No nic, já už stejně musím jít, už zase vrznul výtah, tak musím zkontrolovat, kdo to je. Jsem totiž taky dobrý hlídač. Kam se na mě hrabe vlčák.

-> Nahoru

Už jsem dospělá

4.1.2012

  Tak už jsem zase tady. A tedy pořádně jsem vyrostla. Už dávno nejsem takové rozlítané třeštiprdlo, ale dáma jak se patří. Tedy zas takové vybrané chování asi nemám, ale už dávno mě neláká honit se po venku a dělat si z páníků legraci. Ono totiž, kdybyste to nevěděli, když uděláte to, co oni chtějí, tak většinou dostanete něco móóc dobrého. A to mi za to stojí, protože jsem pořádný mlsoun. Tedy pokud se jedná o ty člověčí dobrůtky. To psí žrádlo ať si nechají pro někoho jiného, oni to také nejedí, tak opravdu nechápu, proč mi ho neustále cpou. Granule, kdo by to měl jíst? A potom se diví, že jsem neustále jako proutek hubená. Panička je na mě tedy pěkně přísná, nic mi nedá, to už vím, tak po ní ani nic nechci. Ale chlapi, to je něco jiného... Dávno vím, jak pěkně na páníka udělat oči, aby se rozdělil. Také hrozně ráda spím, a pokud to jde, tak nejlépe na klíně. Pokud ne, tak měkoučkým pelíškem, polštářem v posteli nebo na sedačce také nepohrdnu. Páníci si často myslí, že nejsem jeden pes, ale převlečení dva, protože nechápou, jak je možné, aby takový spáč mohl být také takovýdrak v lese nebo někde na louce na procházce. Ani já sama nevím, co mě baví víc, jestli prozkoumávat les, nebo mazlit se doma s paničkou. Lidi jsou celkově stejně bezvadní, hrozně ráda se s nimi vítám. Nyní chodím s páníkem do práce do obchodu a tam je teprve zajímavých lidí a všechny si musím pořádně prohlédnout, i když se páník potom zlobí… Ale to by tady jinak byla hrozná nuda, ne? Když má panička čas, tak se spolu učíme plno zajímavých věcí. Třeba například aportování, to je asi nejlepší. Už jsem pochopila princip "něco za něco". To se musí asi takto: Když mi něco hodí, tak to musím přinést, protože oni jsou asi hrozně líní na to, aby si pro to došli sami. Když jim to vrátím, tak dostanu něco za odměnu. Nyní ještě otravují s tím, že to chtějí přinést přímo do ruky, lenochové jedni, ani ohejbat se jim nechce... Ale jó, když to tak chtějí, tak to udělám, to už přeci není takový problém. Další super hra je "na hledání". To si někde sednete a čekáte, až oni skovají nějakou voňavou dobrotu někde v jiném pokoji a když vás zavolají, tak to musíte co nejrychleji najít. To mi šlo od úplného začátku, ani vysvětlovat mi to nemuseli. Panička má také hrozně ráda hru "na čekání", ta mě ale, abych řekla pravdu, vůbec nebaví. Někdy mám pocit, že to hraničí až s mučením psů. No posuďte sami, jestli vám přijde normální, když vám před přední packy položí kus masa a nedovolí vám ho sníst. Ale zase už aspoň vím, že když budu hodná a vydržím chvilku čekat, tak to stejně dostanu a ještě si vysloužím velikou pochvalu.

  Jinak už jsem si vyzkoušela také několik výstav. Není to tedy žádná velká legrace, ale dá se to vydržet. Nejlepší je potom vidět, jakou má panička radost, když něco vyhraju. Vím, že nejsem absolutně dokonalá, hlavně ta srst paničku trošku zlobí, ale o to víc se snažím dobře zapůsobit při předvedení v běhu. To vám řeknu, to je disciplína stvořená pro mne. Když běžíte, musíte se totiž tvářit jako pořádná dáma a potom vám všichni tleskají. Také už jsme si přivezli pár pohárů a máme je doma vystavené. No co bych vám o sobě ještě řekla? Jó, v poslední době mě docela štvou ostatní psi. Já proti nim nic nemám, ale hrozně mě rozčiluje, když mi čuchají k zadku, jako bych se snad nemyla a zapáchala, nebo co. Jsou hrozně nevychovaní, kdyby jim stačilo si pěkně očuchat čumáček, tak to jo, ale to jejich očmuchávání mi opravdu vadí a radši se klidím z dosahu.

-> Nahoru

1.8.2012

         Tak vy byste chtěli slyšet něco nového? Co já bych vám tak řekla. No jsem už dávno venku z puberty, hodně jsem se uklidnila, ale když se najde někdo, kdo si se mnou pohraje, tak rozhodně nepohrdnu. Mojí velkou láskou zůstal aport, ale také s paničkou cvičíme různé kousky. Hlavně pro pobavení ostatních. To byste měli vidět, jak všichni koukají, když jim předvedu parádního panáčka. Tedy nebylo to nic lehkého se naučit, ale teď už jsem v tom tak dobrá, že mohu jít do cirkusu. Né, nechci se tu vychloubat, ale je to tak.

Taky brzy budu asi poprvé mamkou. Nevím zatím, jaké to je, ale asi to zvládnu, mám to přeci v sobě už od narození. Jen na to krytí se moc netěším, protože mně tedy osobně větší chlapi vadí. Snad to tedy nějak zvládnu a miminka mi to všechno vynahradí. Jsem zvědavá, jestli s nimi bude taková zábava jako s lidskými dětmi, protože ty úplně miluju. Nevím vlastně proč, protože doma žádné malé dítě nemáme, ale něco mě k nim neustále přitahuje. Chodím s páníkem do práce, do jeho obchodu a když přijde někdo s dětmi, tak se na ně jdu vždy podívat. To si nemůžu nechat ujít. I když vím, že bych to neměla, a že se za to páník zlobí.

Tak co chcete ještě vědět? Jaká jsem povaha? No to je těžká otázka, rozhodně jsme veselá, hravá, mazlivá, hodně aktivní, ale umím být i pěkný lenoch. Když panička třeba vaří a nevěnuje se mi, tak zaberu celou sedačku, ustelu si polštářky a jen tak si lenoším. Taky jsme hodně mlsná, ale jen na ty hnusné granule. Jinak jím v podstatě všechno od rajčat, přes veškeré ovoce, až po různé voňavé konzervičky. Ale když si mě takto zmlsali, tak teď mají, co chtěli, ne? Stačí vám to takto? Tak to je dobře, protože mě už nic víc stejně nenapadá. Můžete se ještě zeptat paničky, ta vám o mně třeba také něco nažaluje. :-) Tak zase ahoj někdy příště.

Zde nakupujeme