Následky příbuzenské plemenitby a varování.

26.02.2011 19:53

"Dobrý nápad?"

Když jsme si pořídili naši Jessinku, byla to naše první zkušenost s tímto plemenem. Ihned od prvního dne jsme z ní byli nadšeni a rozhodli se, že již žádné jiné plemeno nechceme. Pudlíci jsou všestranní společníci. Pejsek na pomazlení s úžasně hebkým kožíškem, ale i pejsek do přírody, který se dokáže úžasně bavit. Již v době, kdy jsme hledali štěňátko jsme slyšeli o nebezpečí, že by pejsek mohl mít nějakou genetickou chorobu, proto jsme zvolili šťěňátko s PP. Naše první volba byla (alespoň zatím můžeme říci) dobrá. Naše nadšení jsme přenesli na rodiče, kteří se rozhodli pořídit si také štěňátko. Protože se blížily vánoce, rozhodli jsme se, že rodiče obdarujeme a štěňátko jim seženeme. Pokud právě vybíráte štěňátko, tak vám určitě nemusím vyprávět, jak je těžké sehnat štěně, pokud člověk chce výhradně fenku, velikost toy a ještě přímo danou barvu. Rodičům učarovala barva aprikot. Nakonec jsme aprikot štěňátko s PP sehnali. Bylo to v době, kdy jsem se o premeno již nějakou dobu zajímala. Chovatelská stanice se tvářila jako velice zkušená s 30-ti letou historií. Všechno se tvářilo skvěle. Protože jsme v tuto dobu byli poměrně dost vytížení, nemohli jsme se na štěňátko přijet podívat dopředu. To byla asi největší chyba. Velmi Vám doporučuji, aby jste při výběru první návštěvu nenechávali až na dobu, kdy si pojedete štěňátko vyzvednout. Jedna věc mě ale znepokojovala, štěňátko nemělo úplně ideální rodokmen. Naprvní pohled chovatelka chovala v liniové plemenitbě, všechny psy v rodokmenu měla ze své chovatelské stanice. Přečetla jsem si něco o genetice, tak jsem tušila, jak může být tato plemenitba nebezpečná.  Nicméně Vánoce se blížily a jiný dárek jsme pro rodiče neměli, tak jsme doufali, že vše bude v pořádku.

Odběr štěňátka

 

Pro štěňátko jsme si jeli 23.12. Paní chovatelka bydlela ve velikém domě sama. Když nás uvedla do přijímací haly, čekali jsme, že nás obklopí kopa veselých pudlíků, jako jsme na to byli zvyklí u chovatelky naší Jessinky. Žádný pudlík se však neobjevil. Chvatelka nás poprosila, aby jsme chvilku počkali, že pro štěňátko dojde. Když jsme se dotázali, jesli bychom mohli vidět rodiče, bylo nám řečeno, že k nim nikoho cizího nepouští, že pro ně má jeden samostatný pokoj a že tady nikdy nebyli, takže by je to zbytečně stresovalo. Po našem naléhání nám přinesla ukázat alespoň maminku, jen ale do dveří na velikou vzdálenost. Fenka byla čistá, ale na první pohled měla neudržovanou srst. Nicméně štěňátko bylo roztomiloučké. Hodně jsme se rozhodovali, jestli si tedy nakonec štěňátko vezmeme či ne. Bohužel jsme se rozhodli, že ano. Každopádně byli jsme z toho docela rozladění. Chovatelka vlastnila asi 15 psů, o nějaké socializaci štěňátka se rozhodně nedalo mluvit. Na první pohled bylo vidět, že chovatelská stanice má sice 30-ti letou historii, ale v nynější době produkuje štěňátka pouze pro výdělek.

První problémy

Štěňátko se tvářilo jako klasický pudlík, veselé, hravé, ostatních psů se nebálo. Rodiče z něj byli nadšeni. Prvních 14 dní se vše tvářilo dobře. Potom ale začaly být problémy. Naše Betynka (jak ji rodiče pojmenovali) začala zničeho nic naříkat bolestí, jako by na ni někdo šlápnul. Ležela však v pelíšku a nikdo u ni nebyl. Jak náhle naříkání začalo, tak náhle ustalo. Za nějakou chvíli se však vše opakovalo. Rodiče odjeli hned na veterinární kliniku, kde udělali veškeré tesy, které se daly, ale na nic se nepřišlo. Doktor píchnul Betynce analgetika s tím, že možná je jen namožená, přeci jen je ještě v růstu. Po 4 dnech, kdy přestali analgetika působit, vše začalo nanovo. Opět se opakovaly testy a opět se nic nenalezlo. Informovali jsme chovatelku, zda by nám memohla říci, jestli už s něčím takovým u svých psů má zkušenosti. Bylo nám řečeno, že její chov je naprosto zdravý, že se nejspíše bude jednat o zuby. Betynce se začala na krku objevovat boule, jako by měla celý krk nateklý. Upozornili jsme tedy na to doktora, který místo zrengenoval. Něco se mu na tom nezdálo, proto rengen odeslal odborníkovi, který diagnostikoval Atlantoaxiální subluxaci. Jedná se o vrozenou nemoc, která se vyskytuje hlavně u malých plemen jako je toy pudl, yorkšír, čivava atd... Projevuje se špatným propojením prvního a druhého obratle. Dojde k uvolnění vazů a štěňátko neudrží hlavičku nahoře, ta mu padá dolů a tlačí přitom na míchu. Pokud by se onemocnění neléčilo, vyvolalo by nejspíš smrt štěněte. Léčba je většinou operativní a cena operace se pohybuje mezi 20 a 30 tis. Následky jsou celoživotní, pejsek nesmí skákat z výšky, nesmí nosit obojek a musí se šetřit. Naše Betynka musí zatím nosit límec, aby ji držel hlavu ve vzpřímené poloze a jestli bude muset jít na operaci, to se teprve uvidí. Když jsme informovali chovatelku, že se jedná o vrozenou nemoc a že by spojení těchto rodičů neměla opakovat, bylo nám řečeno, že se jedná o opakované spojení a nikdy se nevyskytly problémy, proto si nejsme jisti, zda doporučení lékařů bude respektovat. Bohužel chová v Pudl klubu, který nechává svým člemům volnou ruku při výběru partnera pro svou fenku. Je to pro nás další důkaz, že výběr štěněte a chovatelské stanice je velice důležitý a že je lepší si na štěňátko počkat, ale být si jistý, že bude z kvalitního chovu. Samozřejmě může se vždy stát, že se něco pokazí a narodí se nemocné štěňátko, ale při liniové plemenitbě je tato pravděpodobnost vyšší. Člověk může doufat, jak jsme doufali my, že se nic nestane, ale na někoho ten Černý Petr vždy padne a kdybychom se měli rozhodnou znovu, rozhodli by jsme se jinak. Toto riziko je ještě větší u štěňátek bez průkazu původu, protože u nich nemáte žádné zprávy o jejich původu. 

Fotogalerie Betynky - Martha Monica Magdalensis 

Zde nakupujeme